Na dnešek jsme měli naplánovanou pláž, počasí šlo ale proti nám a na místo prostého oblačna přes poledne bylo oblačno celý den, takže jsme mikiny nesundali.
Kluci se vydali zase za sousedy se psy. Včera jim totiž ještě večer pánové dali tři oplatky, takže šli dneska s vidinou dalšího úlovku. Pánové nezklamali a kluci se vrátili s další oplatkou, bonbonem a lízátkem, a to mi ještě hlásili, že měli bonbony u nich doma, že ochutnali ananasovo-hruškový džus a že teda odmítli Coca-Colu. Jo, pracovat a nesledovat děti na každém kroku se nevyplatí.
Kolem oběda jsme jeli do Aldey na poštu koupit známky, dokonce jsem celou koupi zvládla ve španělštině. Jen mě teda překvapilo, že jedna známka po Evropě už vyjde na cca 40 Kč (po tom, co jsem viděla jeden pohled za 2,5 e by se posílat více lidem pěkně prodražilo teda). V nedalekém hřišti jsem chtěla s klukama zaparkovat, v klidu pohledy vyplnit, pak poslat a nakoupit. Ale sotva jsme došli na hřiště, uplynulo jen pár minut a Kuba už křičel, že chce kakat - což ale znamená, že chce kakat jen doma, ne, že najdeme nějakou blízkou kavárnu se záchodem.
Po nákupu jsme se vrátili domů a Kuba samozřejmě na záchodě nevytvořil nic. Vypadal hodně unavený, tak jsem dětem pustila pohádku, s tím, že počasí stejně stojí za prd, tak ať se aspoň vyspí a já ještě popracuju. Během pohádky neusnul, takže jsem pak zavelela, že jdeme ještě na procházku, a vzala jsem ho do nosítka s nadějí, že venku se to už konečně podaří.
Vzali jsme to přes Los Caserones, jedno z největších archeologických nalezišť, které mapuje život obyvatel Kanárských ostrovů. Opět jsme viděli základy kulovitých staveb s hranatým vnitřkem.
