Ráno tady řvou kohouti jako o život, a když už na chvíli nekokrhají, začnou štěkat psi. Mám štěstí, že vstávám tak brzo, že už jsem dávno vzhůru.
Dopoledne si kluci hrají tady, dnešní hra obsahuje "teďka jsi umřel a jsi zase mimino". Reinkarnace v praxi, zdá se. Venku jsou také vynalézaví. Hraní v domečku je asi pro mimina, naše děti si dělají bydýlko na domečku.
Bydlíme kousek od malého záchranného parku, které je pojmenováno podle krokodýlů, které tam mají, Cocodrilo. Dnešní cíl je tedy jasný. Jdeme pěšky. Venku je pořád celkem silný vítr, a tak Kuba pořád opakuje "Já ulétnu."
Před vstupem do skoro ZOO je parádní krokodýl, který kluky zaujme na tolik, že mám problém je dostat vůbec dovnitř. Vzpomínám na hrocha ve Vyškově, tyhle věci mají úspěch všude :)
Začínáme u terárií, hadi, ještěři, chameleon, kluci jsou nadšení.
Jedna z částí je část kaktusová, ta se klukům hodně líbí, zkoušejí, jak píchají trny, a společně se divíme, jak moc vysoké kaktusy tady jsou.
Když přicházíme k papouškům (kde vidíme i nádherné modré ara), slyšíme, že se zrovna odehrává krokodýlí show, míříme tedy tam. Našla jsem Vojtovi malé modré pírko, které mu odfoukl vítr, po cestě teda ještě sušíme slzičky.
Když šli pracovníci do výběhu ke krokodýlům s masem, říkala jsem si, jak to asi bude probíhat, a byla jsem překvapená, že s krokodýlama to ani nehlo. Dokonce ani, když je pan starač (jak se sakra říká těm pracovníkům v ZOO?) bouchal masem přímo do nosu, nehli ani brvou, maximálně lehce pootevřeli pusu. Zas takoví zabijáci to teda asi nejsou? Anebo jsou tam přežraní :)
Když pak začal máchat masem ve vodě, přitáhlo to pozornost fackami lehce probuzeného krokodýla a odvážil se do vody, ale žádná brutální dravá akce, jak to znám z dokumentů, se teda nekonala. Pracovník taky ve zdraví přežil, žádná krev.
V části s domácími zvířátky jsme si pohladili místní krávy, koně i zuboženou lamu s křivým obličejem a jedním zubem (hned jsem si vzpomněla na svou domovinu na Hádech).
O kousek dál pak byla další show, tentokrát mezi námi chodil jeden pracovník s hadem na ruce, kluci si ho hladili, druhý pracovník s chameleonem a mezi lidmi se procházela želva, která Vojtovi málem ukousla prst.
Co jsem netušila, je, že maskotem Kanárských ostrovů je pes (člověk by tipoval spíš nějakého ptáka, že jo, třeba kanárka?). Jak nám ale říká wiki (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kan%C3%A1rsk%C3%A9_ostrovy), opravdu název ostrovů pochází z latinského canis, což znamená pes, prý byly ostrovy velkými psy hlídány. Takže nám ukázali kanárskou dogu, kterou Vojta s nadšením hladil.
Dalším programem bylo krmení šimpanzů, které odchytili od pytláků. Kluci byli překvapení, že šimpanzi jí zmrzlinu :)
Já jsem se nejvíce těšila na bílého tygra, kterého jsme si ale užili úplně nejméně, protože se pořád schovával.
Poslední zastávkou byly zase želvy, kde jsme zachytili několikrát se pařící dvojici.
Co mě teda zaujalo, byla nabídka v místní restauraci/bistru. Klasický hot dog nesměl chybět, ale v nabídce byly i smoothie. To mi přišlo opravdu vhod a myslím, že by to byla fajn alternativa k smaženému a rychlému občerstvení i v našich zábavních parcích. Byla jsem šťastná, že jsem zvládla objednat naše menu ve španělštině, ale zřejmě ne dobře, protože pak na mě pán mluvil anglicky :D A poznámka na okraj - dáváte-li si ve Španělsku kávu, je důležité nadefinovat "café sin leche", nejen café, pokud nechcete mléko, zřejmě ho dávají automaticky. Chtěla jsem vzít jeden pohled, ale 2,5 € za jeden pohled mi teda přišlo fakt dost, tak pardon, ještě od nás nic nedostanete.
Šli jsme zpátky a skoro u východu mi došlo, že nemám foťák. Lehká panika, nabírám na tempu a běžím přes půlku areálu zpátky, kluci běží za mnou. Když dobíháme do restaurace, už se na nás smějou se slovy "la camera" a podávají mi foťák, pán říká, že se díval na fotky, aby věděl, komu patří, a Kuba ho zase objímá a líbá mu ruce, je z něho hotový. Říkám si, jestli bychom s Kubou neměli dělat kanisterapii, respektive tedy spíš homoterapii?, protože on je takový mazlíček, že by to mohl rozdávat všude :)
Po cestě domů šla s Vojtou chvíli kočka, chtěl si ji nechat :)
U našeho domu pak přitáhlo naší pozornost stádo barevných koz, pasoucí se volně na kopci a zvonících rolničkami jako o život.
Odpoledne jsem si říkala, že v tom teple vyzkouším místní bazén. No, vlezla jsem tam, ale než že by se jednalo o příjemné osvěžení, bylo to vlastně otužování :D Takže si kluci vodu ještě neužili. Po otužení si říkám, dám chvilku slunění s knihou, kluci si hrajou, bude to pohoda. Jo, pohoda. Co se ve školce naučíš, jako když najdeš, a z vaření "vývaru" a blátivého hraní za chvíli byl parádní bordel, jehož úklid mi zabral půl hodinu. Tak nic, knihu necháme na nikdy.
Kluci žerou jak nezavření, takže jsme nakonec autem museli popojet nakoupit. Tentokrát jsem se toho nebála (jsem zvědavá, jak to zítra budem převážet) a nakoupili jsme pořádně. Cestou jsme viděli nádhernou duhu.
Kuba usnul cestou v autě, tak jsem ho nechala dospat, byla jsem překvapená, že při přesunu v osm večer se nevzbudil, a doufala jsem, že už bude spát celou noc. Chyba, chyba, zlatá rybko. Když jsem dopracovala a šla si vyčistit zuby, přišel uplakaný. Lehla jsem si s ním, a asi co 5 minut poslouchala, jak nemůže spát, že ho to nebaví, že se bojí, že přijde pan policajt (wtf?)... Takže jsem to po nějaké době vzdala a přesunula se s ním do obýváku, kde jsem pustila pohádku a spala u něj. Pak mě ještě dvakrát vzbudil, když skončila jedna pohádka a když skončila druhá pohádka a chtělo se mu na záchod. Pak jsme se zas přesunuli do manželské postele, kde se pak celou noc budil (nebo nespal? čert ví), že chce napít. A to jsem si říkala, že se v sobotu vyspím, když nemám ráno v 7 standup... Tak nic, no, to taky necháme na nikdy.
Vsuvka na závěr: Myslím, že bydlíme správně. Club hípico se mi zdá dost fajn, aneb učíme se další španělská slovíčka :)
