Dneska se mi teda fakt nechtělo. Rozseděla jsem se dopoledne u práce a únava dělala své, takže ani dvě kafe, ani půlka hořké čokolády, mi nedodaly tolik potřebnou vzpruhu. Udělala jsem si kafe třetí a hurá do akce. Až se vrátím domů, svatosvatě si tady slibuju, že si udělám kávový detox.
Nejprve jsme vyjeli na Mirador de Balcón, známý balkónek nad oceánem, s výhledem. Kdybychom od toho nebyli 5 minut autem, asi bych to vidět nepotřebovala, sice je to efektní, ale zrovna na tomto místě žádný ultimátní výhled teda nebyl :)
Pak jsme se vrátili zpátky k Playa de San Nicholás, abychom si prošli zdejší okruh Playa ed El Puerto. Po příjezdu na výchozí bod se kluci vrhli na skálu - to ještě netušili, jaký počáteční výstup budou muset zdolat :)
Když jsme se vyškrábali nahoru, otevřel se nám pohled na krásnou písečnou pláž El Puerto. Dost mě zklamalo, že místní pláž San Nicholás nejen že je kamenná, ale je tak moc velce kamenná, že není koupací. Tahle vypadala o dost nadějněji, když jsme však viděli její polohu, z našeho místa vypadala dost nepřístupně a...
... když jsem zavelela, že tam jdeme, kluci vyloženě skákali nadšením!
Po zdolání pro změnu menšího kopečku dolů...
... jsme byli tam. Liduprázdno, krásno. Když jsem si smočila nohy, zalitovala jsem, že jsem plavky s ručníky nechala nahoře v autě (myslela jsem totiž, že po výšlapu půjdem na zmíněnou kamennou pláž, o které jsem si myslela, že koupací bude), ale nakonec jsem se odhodlala a dala si nuda-opláchnutí. Užívala jsem si usychání, jak mě žížala stvořila, když jsem uslyšela hlasy, a tak jsem se znova oblékla.
Kluci mezitím svačili v přilehlé skoro jeskyni ve stínu.
Objevila jsem i pár mikro rybiček a krevety.
Našli jsme hromadu mušlí a při jejich hledání Vojta našel mrtvého kraba.
Když jsme se pláže dostatečně nabažili (a taky se začala stahovat mračna), vyšli jsme nahoru, a já jsem se celkem odvážně rozhodla, že ten velký okruh prostě dáme. Po cestě nahoru byla další hromada remcání jako cestou na pláž (je to do kopce, bolí nohy...), k tomu se po pár kapkách mračna opět roztáhla a slunko zas začalo pálit, takže přibyla hromada remcání na teplo.
Nakonec jsme ale vystoupali až nahoru a zatímco kluci chvilku odpočívali u rozcestníku, já šla prozkoumat slepou uličku zaznačenou v mapě. Když však pokračování její cesty vypadalo takhle, rozhodla jsem se raději nepokračovat až do konce.
On ten pohled dolů totiž nevypadal, že by zrovna nebolel.
Zeshora jsme viděli až na naše aktuální ubytování.
Pracovní název následující fotografie je "chlapec s bambusem".
Večer jsme se ještě zvládli konečně stavit v papírnictví pro nutně důležité papíry (není na co kreslit!!!) a zvládli jsme to propojit i s matematikou - když mají kluci blok s 90 papíry a budeme tady ještě 15 dní, kolik papírů můžou za den pokreslit? Standa to spočítal a sotva řekl správný výsledek, hned automaticky dodal, že každý teda může pokreslit za jeden den papíry dva. Nevím, tedy, zda druhá třída základní školy už pokrývá i velkou násobilku, ale škola tady tedy snad neutrpí.
A dnešní okruh na mapě: