Den devatenáctý - Fuente de los Azulejos, Playa y Puerto de Mogán

Dnes jsme zas sbalili všechny své saky a paky a vyrazili jsme vstříc novému dobrodružství. Zanořili jsme se zas hlouběji do hor, kluci už si stěžovali na bolest hlavy, ale serpentiny jsme nakonec naštěstí ustáli bez nehody. Naší první zastávkou byly Los Azulejos, nádherné hory, které tvoří různě barevné pásy. Z fotek to vypadá krásně, a ještě krásněji to vypadá naživo, je to jedno velké wow.

Měla jsem představu, že si tam dáme malý okruh směrem k vodopádu, ale když kluci uviděli cestu, reagovali celkem jednoznačně: "NE!" No tak nic, no.

Mezi těmi největšími pásy barevných skal byl stánek s ovocem, kde paní nabízela smoothie, mj. i z kaktusů - opuncie. Vzali jsme si jedno, a k tomu i kaktusovo-banánovou marmeládu, zajímalo nás, jak to bude chutnat (smoothie z kaktusu jsme vyzkoušeli už v Cactulandii a chutnalo nám). Už když jsme přišli, naběhl pán s třema lízátkama, a asi jsme museli vypadat fakt zoufale, když se kluci dělili o jedno smoothie, že paní hned přistoupila s dalším. Když se pak Kuba rozbrečel, že mu kluci nenechali poslední lok, paní přišla ještě jednou a dala mu třetí kelímek :) Chtěla jsem jí to doplatit, ale marná snaha, "do not cry" a "it's for the babies".

Kluci pak u paní viděli ještě malé ovoce, které mělo tvar mini citrónku a barvu mandarinky, klukům se hrozně líbilo. Paní říkala, že jim to nebude chutnat, že to není sladké. Chtěli to zkusit, tak nám jedno nakrájela, a Standovi chutnalo moc, tak jsem vzala pár kousků za 1 e. Později jsme zjistili, že se jedná o kumquat :)

 

Plejáda barev.

 

Druhou zastávkou byla pláž v Mogánu, kde jsme se sešli s českou rodinou z předchozího dne. Kluci si nadšeně půjčovali propriety na pláž a já jsem byla vděčná za hovor s dospěláky :) Pláž v Mogánu byla klidňoučká, se žlutým pískem, naprosto bez vln, takže se kluci nebáli ponořit se až po krk a měli radost. Standíkovi radost kazilo odřené koleno z předchozího dne, kdy se brodil bambusovo/palmovým hájem, slaná voda ho do něj asi štípala, tak si to tentokrát neužíval tolik, jako obvykle.

Když jsme se nasytili pláže, oceánu a písku, šli jsme s onou rodinou do přístavu na ryby. Měli pár pytlaček a ukázali nám, jak se chytají tyhle duhové rybky.

Jejich čerstvě šestiletý Tomík chytil jediné dvě chycené ryby a s obdivem jsem hleděla, jak bez rozpaků vyndal sám rybě z pusy háček.

Některé ta činnost velice unavovala :)

Standa se cpal kumquaty a říkal, že je chce na svůj narozeninový dort. (Víte někdo, kde je v Čechách v květnu seženu?)

Druhý úlovek. Byly krásné, jen když se lekly, svoji horní ploutvičku uměly načepýřit tak, že píchala.

Když jsme se vraceli zpátky, potkali jsme pána s bublinama, kluky nešlo odtrhnout.

A na rozloučenou jsme měli tenhle naprosto fenomenální výtvor, kde nehořelo pouze teplo v domečku, ale taky hořela a doutnala sopka.

Do Maspalomas na ubytování jsme dojeli až v sedm večer, unavení, ale s dalšími skvělými zážitky.