Den devátý - Sardina del Norte

Dnešní den je den odpočívací, nabíráme síly. Standa nemůže najít kšiltovku, kterou jsme tady koupili, zřejmě ji ztratil.

Před obědem vyrážíme na krátkou vycházku za hřištěmi v Sardině, jsou tu dvě. První zastávka je už po pár metrech u obrovského valu, na který chce nejdřív Vojta vylézt ze strany a ze kterého pak zvrchu házejí kamínky.

Potkáváme další jedlou květenu, tentokrát koření - rozmarýn. Kluci nějaké utrhli, tak je beru s sebou a použiju do vaření.

 ¨

Máme první skoro kontakt s banány! Po cestě vidím obetonovaný objekt a v něm je škvíra, přes kterou zahlédneme, jak místní banány rostou. Škoda, že pořád nemůžeme nic uloupit, dveře jsou zamčené.

Obě hřiště jsou bez stínu, sice obklopené palmami, ale sluníčko tam celkem pálí. Standa přišel na to, jak vyřešit "kukuřici", jak pracovně říkají tomu válcovitému rébusu, co má v ruce, takže to zkouší pořád dokola.

 

Na oběd dělám tortily a mají úspěch.

Odpoledne vyrážíme nejdříve k bazénům, které máme u ubytování. Voda je ledová, ale dětem to vůbec nevadí. Po koupání odpočíváme na lehátkách. Já si zvládnu číst celou půl hodinu v kuse!

Než se vykodrcáme na pláž, je po páté hodině. Sotva se všichni svlíkneme, namočíme a obalíme pískem, Vojta přijde s tím, že se mu chce kakat, a že to zas nevydržel a něco je v plavkách. Oplachuju nás vodou, oblékám si přes plavky tílko a běžíme do nedaleké restaurace, kde vykoná své dílo. Je radost pozorovat, jak to kluky ve vodě a na písku baví.

Pomalu zapadá sluníčko, tak se oblékáme a pozorujeme západ. Zjišťujeme, že Vojta nemá svou kšiltovku, tentokrát tu jedinou, kterou jsme si přivezli z domova. Ztraceny 2/3, dobré skóre během dvou dní. Tady jsme ale celkem mimo civilizaci a není kde jinou koupit, takže zítra budeme muset přistoupit k nějakým náhradním, zřejmě egyptským, řešením.

Večer na mě padá velká únava, bolí mě hlava, asi jsem měla mít na slunku taky čepici. Uléháváme společně k filmu a jdu spát s dětma.