Na tenhle den jsem se těšila od toho, co jsem začala plánovat výlet na Gran Canarii. Písečné duny. Zažila jsem je jen jednou na Djerbě, když jsme jeli na velboudech, a bylo to boží. Tady byl příslib toho, že si je můžeme projít pěšky, neskutečně jsem se těšila, a byla jsem zvědavá, co na to budou říkat kluci.
Už když jsme včera přijížděli do Maspalomas, byla znatelná inverze nebo mlha, úplně jiné prostředí než na zbytku ostrova. Říkala jsem si, že to možná bude od toho písku tady. Naše domácí říkala, že škoda, že je zrovna dnes calina, takže tomu opravdu říkají něco jako mlha. A tak jsem si říkala, že necháme výlet do dun na další den.
Užili jsme si první snídani, kterou jsem nemusela chystat.
Ale když pak byli kluci k nesnesení celé ráno a dopoledne, a nenechali mě klid na práci, zvážila jsem to. Venku bylo teplo, a říkala jsem si, že to, že slunko nesvítí vlastně bude naopak fajn, že na nás aspoň nebude na písku pražit a nebude nám bez stínu vedro. A tak jsme vyrazili.
Jak jsme došli na místo, kluci se okamžitě rozzářili a vyběhli vzhůru k dunám, bylo to roztomilé, jak okamžitě začali dovádět. Kuba se nejprve tvářil zasmušile, taky jsem ho vytáhla spícího z auta a hodila na záda, ale pak se do toho taky dostal.
Dali jsme si první zmrzlinu tady, na doporučení včerejší rodiny, že fakt stojí za to :) Konečně už nikdo nekašle, tak zkusíme, jak dlouho nám to vydrží.
Po návratu si Kuba vyžádal "člun" (jak neustále říká bazénu), a když kluci viděli, jak se mu to líbí, šli si pro plavky taky.
