Tenhle výlet jsme měli dát už před pár dny, když jsme přejížděli z Maspalomas sem, ale jak jsem psala, krachlo to. A po dnešku můžu říct, že díky za to, že to krachlo, protože jsme měli aspoň další zážitky :)
Dnes mělo být teplo a zataženo, a taky bylo, takže bylo ideální počasí na nějaký výlet - teplo na klidně sukni nebo kraťasy, ale ne vedro. Mikiny a dlouhé kalhoty jsme měli s sebou a vyrazili jsme.
Začátek cesty nenaznačoval, že bychom měli před sebou nějaké stoupání. Potkali jsme však paní, která se dívala na mě a tři děti a cosi španělsky vykládala, a hodně se divila, že fakt mířím s dětma na tuhle trasu. Opakovala párkrát terra, což jsem moc nechápala, ale vyložila jsem si to, jako že ten kopec asi bude stát za to.
Vesničce vévodily krásné zahrady plné citrusů a já se kochala a zase naivně doufala, že najdeme nějakou zahrádku bez plotu. Kluci si to vyložili jako příležitost pro vyrábění nejrůznějších košťat, náhradních končetin a mačet, a já už byla ze zastavování každých 5 minut fakt vyřízená.
Když se nám cesta začala stoupat, došli jsme k místu, kde se ozývaly strašidelné zvuky. Chvilku jsem přemýšlela, co to sakra bude za zvíře. Pak mě napadly žáby, a když jsem viděla bambus, říkala jsem si, že tam za ním určitě bude jezírko.
V kopci na kluky přišel hlad. Myslela jsem, že to dáme až úplně nahoru, nakonec jsme to ale pár metrů před vrcholem vzdali a sedli si přímo k obřímu broukovi.
Výhled to byl taky hezký, to nemohu říct.
Posilněni svačinou jsme dostoupali k cíli a pohled na Funtes de los Azulejos z téhle strany byl taky úchvatný. S Vojtou a Kubou jsme si to vyšlápli až na vrchol vrchol.
Tady pohled z vrchu dolů na kluky (vidíte ty tečičky? :))
Cesta dolů už byla trošku adrenalinovější, Kubu jsem hodila do nosítka, Vojtu čapla za ruku a modlila se, ať to Standovi neujede ze svahu dolů.
Překvapilo mě, že jsme potkali po cestě vlčí máky.
Když jsme sestoupali z nejhoršího na normálnější cestu, říkala jsem si, jak jsem na kluky hrdá. To, co tady všechno nachodili, jak se vůbec nebáli a stoupali i klesali po površích, kde by brblal nejeden dospělý, za to by si zasloužili fakt medaili. A že jsme to přežili bez větších úrazů, zato bychom si zasloužili medaili všichni :)
Dole už na nás čekaly vybydlené domečky dřívějších generací. Vojta se ptal, co to znamená, že vesnice je vybydlená, a když jsem mu vysvětlovala, že to znamená, že se lidé odstěhovali a ty domy zchátraly, ptal se zas, co znamená, že domy zchátraly. No nekončili jsme u těchto dvou otázek :)
Konečně se mi podařilo někde šlohnout aspoň jeden citrón! Ta vůně! Kam se hrabe z obchodu, to se nedá srovnávat!
Když jsme došli zpátky, chtěla jsem se stavit ještě k "muzeju", jak kluci nazvali místní prostor, který vypadal jako nějaké venkovní muzeum života starých Guančů. Zaparkovala jsem přes ulici a prošli jsme se ještě tam. Poprvé v životě jsem naživo viděla volně rostoucí vánoční hvězdy, obdivovala jsem jejich způsob pěstování rajčat, líbila se mi společná pec na pečení chleba a nádherně rozkvetlý keř.
Když jsme okruh prošli, slyšeli jsme nějakou hudbu a kluky to okamžitě lákalo. Vypadalo to, jako by se karneval chystal i tady, chodily tam děti v maskách, a když jsme přišli blíž, viděli jsme, že je tam skutečně karneval, a tentokrát vyloženě pro děti.
Kluci nadšeně běželi ke stánku ,kde se nabízely tortillas de carnaval a horká čokoláda a o chvilku později se ládovali s boulema za ušima. Vůbec se neostýchali jít znova, vše si domluvili, poděkovali gracias, byla jsem hrdá znova a zároveň se styděla za jejich nenažranost :)
Když se objevil Pikachu, zasvítily jim oči znova a hned chtěli společnou fotku.
Protože se jednalo o karneval pro děti, byly kolem stoly s možností vybarvování omalovánek nebo výrobou masek. Překvapili mě, že si všichni tři vyrobili masky a nadšeně je nosili.
Na závěr jsme si užili přehlídku masek (a ještě párkrát si zašli pro placičky a kakao), jako překvapení pro nás byla Mirabel z filmu Encanto, který kluci milují. Všichni tři se shodli, že tenhle karneval byl lepší než včerejší, a odcházeli jsme až za tmy, když vše skončilo. Ještě než jsme odešli, přišla za námi paní, která rozdávala placičky a kakao, a vrazila mi do ruky balíček s plackami na mañana. Španělé jsou tak zlatí!
Nakonec naše dnešní trasa: