Po chvíli, co vyrazíme, cesta vypadá úplně jako koryto řeky.
Potkáváme divoce rostoucí rajčátka, škoda, že ještě nedozrálá.
Celou cestu míjíme drobné i větší zahrádky, a dozvídáme se tak víc o tom, co místní lidé pěstují a čím se tady živí. Tady třeba políčko cibule.
Kluci zas loví po cestě nejrůznější poklady.
Cesta, po které jsme šli, sloužila k přepravě mrtvých. Místo descandero de los muertos, na kterém jsou tři dřevěné kříže, sloužilo k odpočinku pro přepravce. Klukům se líbilo, že je jeden pro každého.
Kousek od křížů byly jakási "košťata", kluci si je chvilku táhli s sebou.
Kousek od cíle jsme procházeli mezi fóliovníky, nebo jak nazvat tyhle oplocené objekty. Vevnitř byly krásně vidět plantáže rajčat, bohužel ale nikde nebyla dírka, kudy by se dalo něco uloupit :) Takhle nějak to vypadá, když se ve Španělsku pěstují rajčata dovážená do celého světa.
A od křížů už pohled na celou Aldeu až k moři.
Po cestě zpátky jsme se stavili do obchodu a kluci chtěli na hřiště, tak jsem si po dlouhé době koupila pivo a udělalo mi fakt dobře.
Sotva jsme přišli domů, má radost z konečně zase vypraného a pověšeného prádla rychle pominula, protože se mraky prohnaly a prádlo mi okamžitě zmoklo.
Tak aspoň další duha za odměnu.
