Dnes se po týdnu balíme, až je mi to skoro líto, jak je člověk déle na jednom místě, zvykne si :) A tam to navíc bylo fakt příjemné. Noc už tak příjemná nebyla. Vojta a Kuba včera usnuli v autě, přenesla jsem je do ložnice, kde pokračovali ve spánku - o půl třetí v noci si ale řekli, že jim to stačí, a neustále mě budili, že už nechtějí spát. Na tomto místě vzdávám hold Netflixu, který chrání mou příčetnost (nejen) na zdejším pobytu a dnes v noci obzvlášť. Kluci si šli něco pustit a já zhruba od třetí hodiny ráno spala dál. Když jsem se ráno o půl sedmé vzbudila, Kuba spal, ale Vojta se zarputile díval.
Další příjemnost byla v tom, že jsem zapnula špatný knoflík na sporáku. A ten sporák byl elektrický a na tom sporáku jsem měla položenou rychlovarnou konvici a látkový pytlík s jablky. Ano, hádáte správně, spodní kolečko od konvice se rozškvařilo, pytlíček taky a z jablka jsem měla jablko pečené. Takže mám na bookingu vroubek, naštěstí majitel byl v pohodě, a domluvili jsme se, že koupíme konvici novou.
Před odjezdem jsme si ještě udělali malé kolečko na maják, který jsem neúspěšně plánovala před dvěma dny. Vyjeli jsme trasou, kterou jsme před tím šli pěšky, a pokračovali dál na sever. Bylo mi divné, že jsou poklopy kanálů vysoko, vypadalo to, jako by na silnici ještě nebyl položený asfalt, ale cesta vyasfaltovaná byla až na pár děr celkem obstojně a nikde žádná uzavírka nebyla. Jaké překvapení bylo, když jsme dojeli k odbočce k majáku a byly tam betonové uzávěry.
Takže zpátky na začátek (skoro) a objeli jsme to z druhé strany. Maják byl ukázkový a výhled u něj taky, byla jsem ráda, že jsme jej nevynechali. Na místě jsme našli další kešku, moc hezkou, tématickou :)
Po dobalení všech věcí jsme se vydali do Gáldaru. Našla jsem parkoviště, které mělo vedle sebe - ratatata - dětské hřiště. Takže jsme zaparkovali auto, zaparkovali na hřišti a cpali se tam hezky ve stínu obědem.
Po obědě jsme stoupali strmě vzhůru směrem ke Cueva Pintada - archeologickém museu, kde je k vidění originální jeskynní malba od původních kanárských obyvatelů. Tato malba je datována někdy do 12. století. Celý objekt zvenčí působí dost zvláštně - vysoké cihlové (ale ne ty klasické červené, jak jsme zvyklí, ale místní čtvercové, tmavé) zdi na které navazovaly kusy látek, působících jako stínítka.
Když jsme došli dovnitř, zjistila jsem, že v neděli mají volné vstupy. Díky tomu byly ale časy prohlídek obsazeny, takže první volná prohlídka pro nás byla až za hodinu a čtvrt. Využili jsme času, nakoupili pohledy a tužky na památku a zašli si vedle na kafe a kakao.
Pak jsme udělali kraťoučkou procházku městem, objevili místní kostel, zajímavé uličky i další hřiště. Gáldar stoupá strmě vzhůru, a nahoře je pak historické centrum hustě osídleno nejrůznějšími restauracemi, které mají židličky venku na ulici a na těch židličkách sedí hlasití Španělé a na celou tu ulici řvou :)
Když jsme byli na řadě, ve stejný čas s námi šli Češi - rodinka s jedním, asi dvouletým, dítětem. Čechů jsme ostatně potkali celkem dost už o den dříve v Las Palmas, takže na češtinu pořád nezapomínáme.
Když jsme vešli dovnitř, jako první nás přivedli k promítání filmu o historii ostrova, o tom, jak vpadli na území Španělé. Zhasnuté světla, pohodlné usazení na židli, pohádka... Vojta se nejdřív o mě opíral, pak si na mě položil hlavu, pak si dal nohy nahoru, sundal boty... a usnul. Takže jsem do nosítka místo Kuby, kterého jsem nosila cestou sem a myslela jsem, že usne, nosila na zádech Vojtu, který pak už nespal.
To, co se nám otevřelo po vstupu dovnitř, mi ale vyrazilo dech. Celá konstrukce muzea je defacto jen oplocením a přepažením toho, jak to vypadalo na stejném místě před pár sty let. Pán u vstupu říkal, že celé muzeum má rozlohu 5000 metrů čtverečních, čemuž se mi nechtělo věřit, ale když jsem to viděla na vlastní oči, měl zřejmě pravdu. Za mě to byl největší zážitek z jakéhokoliv muzea. Standa má však pocit, že to muzeum bylo malé, a je zklamaný.
Jednotlivá zastavení doprovázely doprovodná tématická videa. Každých pár minut otevírali speciální vchod - k malované jeskyni. Tam průvodce střídal jazyky jak na běžícím pásmu, nejdřív volal německy mluvící, pak španělsky mluvící, a nakonec nás, anglicky mluvící. Když jsme vešli dovnitř, byla všude tma, jen osvětlené schody a místnost vyložená sklem. Pak se ale pomalu rozsvítilo světlo a jeskyně se ukázala v celé své kráse.
Průvodce vykládal v angličtině, jak náhodou byly tyto malby objeveny, že se o nich dobyvatelé vůbec nikde nikdy nezmiňovali, možná o nich nevěděli, že místnost s malbami byla zřejmě místnost rituální, kde balzamovali mumie a dělali nějaké posmrtné rituály, že malbu stále zkoumají nejrůznější matematici a další chytří lidé, a stále ji nerozluštili. Jeden z dohadů je, že každý symbol reprezentoval nějaký místní rod. Další, že se jedná o astronomické hodiny.
V jedné části byly tři zrekonstruované prostory toho, jak skutečně bydleli. Zajímavé bylo, že prostor okolo postele byl ohraničený červenou barvou a většina domů obsahovala postele dvě naproti sobě.
Ptala jsem se pána, jak se sem ti Guančové, jak se říká "Kanáraňůé", vůbec dostali, a říkal, že to je dodnes záhada.
Když jsme vyšli ven, bylo už celkem chladno, a na mikiny mi nezbývala batohová kapacita, protože jsme brali s sebou ještě jídlo z ledničky, aby se v autě neuvařilo. Tak jsme zamířili zpět k parkovišti, dali si ještě svačinu, a Kubovi se chtělo kakat a chtěl kakat akorát "doma", takže jsme sedali do auta a jeli směr další ubytování.¨
Cesta do Aldey byla celkem adrenalinová. Pár kopečků na ostrově už jsem vyjela, tak už nejsem žádný nováček, ale dneska to teda byla jedna serpentina za druhou, celkem ostré a napravo jen ostrý sráz dolů až do moře. Vojta s Kubou po cestě znovu usnuli.
Zdravotní vsuvka: už druhý nebo třetí den mě bolí oči, už jsem si je i kapala, obávám se, že mám zas další zánět spojivek. Dnes mě začaly fest bolet odpoledne, takže při řízení už mi bylo krajně nepříjemně a těšila jsem se, až si na ubytování otevřu kufr a sundám čočky. Myslím, že zas budu chvíli brejlit...
Zdravotní vsuvka 2: Sotva dokašlal Standa, začal kašlat Vojta, a to svým Vojtovským způsobem, takže jsem se dneska chtěla někam zahrabat v muzeu, když chrchlal tím svým extra chrchlákem. Tak nějak jsem doufala, že v teple se rychle douzdravíme a bude pohoda, ale studená voda a vítr v parném dni asi úplně nepomáhá :(
Konce zdravotních vsuvek.
Když jsme dorazili na místo ubytování, byla jsem trošku nepříjemně překvapená. Parkování před barákem je tady skoro nemožné (domy jsou přímo v zatáčce a před našimi vchody jedno auto už stálo, já jsem se tam teda vmáčkla, ale je to na doraz), ale dá se parkovat přes cestu, budiž. Co je horší, je, že celé ubytování je děsně maličké, což by pro normální smrtelníky tolik nevadilo, ani mě by to nevadilo, ale představa, že tady mám pracovat, zatímco mi kluci skáčou po hlavě... Máme tady být týden, tak jsem zvědavá.
Největší rozhořčení teda přišlo, když jsem zjistila, že tu není pračka, která byla v ubytování uvedena - ještě, že v minulém ubytování byla, ale stejně jsem nedoprala všechno, protože jsem si říkala, že tu pračka bude. Nakonec jsme se tedy s landlordem domluvili, že zítra nám to tady jeho švagrová nějak ukáže, zřejmě tady bude pračka vedle, tak uvidíme. Naopak příjemné překvapení bylo, když jsme tady měli uvítací "balíček" - to zatím fungovalo jen u AirBnb, nikoliv u Bookingu, a avokádo od pana domácího teda bylo úplně luxusní, takové se mi nepodařilo ani tady ještě koupit :)
