Den osmý - Montaña Alta

Dnešní den jsme zvolili jako první ze dvou odpočinkových, po včerejšku si to myslím dost zasloužíme. Takže po klidném dopoledni vyrážíme směr Montaña Alta a Casa de Queso - muzeum sýra.

V muzeu přichází trošku zklamání - nejen, že se nedá zaparkovat jinde, než až přímo u něj, takže nám na procházku zbyde opravdu jen pár mětrů, ale uvnitř toho také moc není. Sice kluci vidí, jak vypadají formy na sýr, jak sýry zrajou, že se do nich přidává syřidlo... Ale čekala jsem trošku víc.

Největší atrakce byly samozřejmě ale paní prodavačky. Španělským lidem se nedá upřít to, jak nadšeně přistupují k dětem. Kam přijdeme, tam se na děti smějí, dělají s nimi opičky, srandičky, a když je naše děti ještě pozdraví "hola", prdí si do gatí :) Jenže naši ďáblíci si to vykládají jako pobídku k neřízené zábavě a místní je tak rozpumprlíkujou, že není cesty zpět a nejsou k uklidnění.

Druhá paní za pultem začala interakci tím, že si s Vojtou vyměnili tužky, a pak už psala své jméno a kluci psali naše jména, a zase jsme se rukama nohama společně domlouvali. Bohužel začít konverzaci tím, že nazvete někoho zadkem, není úplně nejlepší tah, takže jejich nadšené "you are culo" bylo pro místní ženy překvapivé a pro mě trošku styduplné.

Standík ale k mému podivu sám vymyslel, že papír se řekne papel. Prý to viděl na popelnici. Takže pak zvládl poskládat sám od sebe větu "give me papel" a tím mě odzbrojil.

Ven jsem je musela odtáhnout pomalu nasílím. Výstup na Altu byl ale otázkou zdolání jednoho přírodního schodiště, a do toho se kluci pak vrhli s vervou (až na nejmladšího, který to prořval se slovy,  že je to nuda).

Po náročném výstupu (sarkasm) jsme se kochali nádhernými výhledy, takže dnešní zápis bude spíše fotozápis. Možná někdy doplním, co je co. Ale teď ne.

Tady je nenápadně vidět v pozadí Tenerife, navazujeme první kontakt.

 

Opět se potvrdilo, že jakmile stojíme na jednom místě, o zábavu se kluci postarají celkem kvalitně sami, až jsem zalitovala, že jsem si s sebou nevzala knížku (nebo práci, haha). Standík je zloděj s páčidlem.

Kuba střílí zloděje.

Víte, jak vypadá květ kaktusu uvnitř? Kluci to zjistili za vás!

Když za mnou přišel Kuba se slovy "udělej mi nůž jako Gerd", musela jsem se smát. Ve školce mají skvělého průvodce, který má vždy po kapsách nůž a z přírodnin tvoří meče, nože, luky, šípky i lodičky. Já tak zručná nejsem, ale jako správná matka třech chlapců ten nůž s sebou mám taky :) (a jsem ráda, že jsem ho nezapomněla před letem dát do kufru místo příručního zavazadla). A tak kluci chodili, a já dělala nůž, zdobený nůž, milion špiček a další nůž. Prý spokojenost.

 

Po zpáteční cestě konečně nezapomenu na kešku, takže máme první kanárskou a hned máme jednu s dvěma travel bugama, kluci mají radost.

A protože "give me papel" se mi úplně nepozdávalo, doplnila jsem španělský slovníček našich chlapců o kouzelné dvojslůvko por favor. Jelikož jsou pilní studenti, ukotvovali si své nově nabyté znalosti i doma na papír.