Dnes máme za sebou další výživnou noc. Vzbudila jsem se o půl jedné, za chvíli šla za Vojtou do postele, který spal jako jediný v ložnici, pak se zas vzbudil Kuba, tak jsem se přesunula do hlavní místnosti k němu, pak mě vzbudil Vojta, když se vzbudil a šel zase za náma... Tak jsem zas vstávala v 5 a pracovala od rána. Bohužel wifi tady dost zlobí (ačkoliv je kupodivu rychlá, signál vypadává) a Teamsy mi vypadávaly, tohle bydlení se mi úplně nepovedlo, respektive jsem asi neměla štěstí, protože dle fotek tady měla být i terasa, která vypadala krásně, slunná a s výhledem. Jenže jak se ukázalo, má jí jen byt v patře, nikoliv náš přízemní (logicky). A ten náš přízemní je dost studený, jak tu nejsou žádná okna a jsme věčně ve stínu, pod horou. Jediné, co mě zachraňuje, je mocca konvička, takže si po ránu můžu konečně udělat silné kafe, ten filtr z kávovaru mi vždycky přijde jak čajíček (a že po těchto nocích potřebuju něco ostřejšího teda).
Po cestě za naším cílem jsem odbočila do uličky, a tam seděla na silnici kočka a byla úplně v klidu. Musela jsem na dvakrát vystoupit z auta a vyhnat ji, abych ji nezajela, vůbec se nebála :)
Cactuldea je, jak již název napovídá, kaktusový park - říkají, že největší v Evropě, s 1200 druhů kaktusů. Na kaktusy jsme se těšili, ale samotný park nás překvapil, protože v něm nebyly jen kaktusy, ale také pár zvířátek a jeskyně původních obyvatel s dobovými nádobami a replikou malby, kterou jsme viděli včera.
Za 1 euro jsme si koupili krmení pro zvířátka (kukuřici) a kluci měli o zábavu (alespoň na 15 minut teda) postaráno. V místním baru jsme vyzkoušeli kaktusový džus a canarian salad. Taky měli fakt dobré kafe, poprvé dobré kafe někde venku tady.
Dnes asi řeknou obrázky více než tisíc slov :)
Na kanárských ostrovech zřejmě lidé mívali tři ruce nebo co :)
Z tohoto trsu banánů nám na konci naší svačinky paní číšnice utrhla banány a darovala :) Protože na ni kluci dělali oči, u placení jim ještě podala čokoládové bonbony, to bylo radosti! Mě si ale získala tím, že ani banány, ani bonbóny, nepodávala jen dětem, ale vždy podala i para mama :)
Po vyřízení nákupu, vyložení a najezení, jsme šli ještě na obhlídku místního okolí, chtěla jsem prozkoumat, jak vypadá blízká pláž. Moc pláž to tedy není, naopak, na koupání to tady hned u ubytování úplně nebude, kameny jsou dost velké, vlny se lámou u břehu vysoko a bylo by to celkem nebezpečné.
Na přilehlé skále je mini jeskyně hodná prozkoumání, ale s dětma jsem se raději neodvažovala.
O kousek dál jsme procházeli prostředím, které jako by se nacházelo na úplně jiném ostrově, azs úplně jiná vegetace.
Bordel je samozřejmě všude a nebyly by to naše děti, kdyby si nějakého nevšimly a nehrály si s ním.
Pohled zpět.
Jsou odsud vidět i Fuente de Azulejos, zdejší barevné hory, které plánujeme také navštívit.
Zatímco jsem se Standíkem čekala na kluky a volala na ně, ať "jdou ti dva za náma", ozvala se mi odpověď z druhé strany, jestli fakt musí - dva cyklisti, kteří zrovna přijeli do těchto míst, byli Češi. Podívali jsme se společně na v oparu lehce viditelné Tenerife a povídali si, oni jeli na kolech jen se spacákama okružní jízdu Gran Canarií a hledali, kde by složili hlavu, protože má v noci prý pršet.
Jak jsme se dozvěděli na informační tabuli blízko, toto jezírko, kolem kterého jsme šli, je nějaké místní určené ke slavnosti, ale moc jsem nepochopila, jestli tam na povel všichni skáčou nebo co se to tam děje.
K pláži Aldea jsme nakonec nedošli, začala se stahovat mračna a foukat silnější vítr, a nechtěla jsem, abychom zmokli. U našeho apartmánu ale byly dvě kočičky, a když jejich majitel viděl, jak jsou kluci nadšení a snaží se je pohladit, pozval nás dál k nim do bytu, kde měli malé štěňátko, opravdu tak pár týdenní, zatím ještě v krabici. Vojta s Kubou byli štěstím bez sebe. Kdyby tam uvnitř nekouřili, asi bychom tam strávili dost času, takhle jsem je ale lifrovala rychle ven.
Doma jsem udělala španělskou parafrázi na česnečku, Vojtovi dala cibulový sirup, a doufám v lepší časy, ať si to tady užijeme bez toho věčného chrchlání (a já se taky někdy vyspím).
