Ztracených věcí: +1
Rozbitých věcí: +1
Dneska jsem měla v plánu vyrazit dříve než včera, chtěla jsem si projít Orotavu, historické město s údajně nejhezčími uličkami na Tenerife. Když jsme vyšli ven, kluci ale znovu zamířili k bazénu a kochali se vlnami, které šplouchaly zase celkem vysoko. Po stinném dopoledni a zamračeném poledni ale vysvitlo slunko a bylo celkem teplo, tak jsem se kluků zeptala, jestli chtějí první na pláž, abychom se nepekli po poledni ve městě, a oni, že jo.
Když se vracíme zpátky k hotelu, kluci najdou u koše položené dvě šavle, tak je jim dovoluju vzít, zřejmě je někdo chtěl vyhodit po karnevalu. Vezmeme na hotelu plavky a jdeme na pláž. Kluci se nemůžou šavliček nabažit a jsou nadšení z dlouhých vln.
Blíží se hodina odjezdu, abychom stihli karneval, a v tom samozřejmě přijde Vojta, že se mu chce kakat. Rychle balím věci, zjišťuju, že Kuba nemá kšiltovku. Koukám se po pláži, ale nevidím nic, ani nevím, kde mu spadla. Jenže nemáme čas, karneval začíná ve čtyři a s Vojtovým kakáním to bude jen tak tak. Až doma na fotkách zjišťuju, v které fázi mu spadla, ale bohužel ani na fotkách není spadlá vidět, a pochybuju, že bychom ji našli :(
Během shonu na ubytování, kdy se během chvilky ještě snažím klukům osprchovat nohy od pískoštěrku, vrazím do skleničky a ta se rozletí na milion kousků. Tak to bychom měli, i tady rozbitý kousek.
Do Orotavy přijedeme pár minut po čtvrté, akorát včas dorazíme na náměstí, kde se v klidu rozhlédneme. Stojíme u stánku s takovými těmi dráhami pro dvě auta, když se ozve bušení bubnů. Jde průvod. Ačkoliv jde jen pár skupin, je to parádní zážitek.
Když průvod dojde až dolů k pódiu, jdeme do cukrárny, a klukům objednám churros, které ještě nikdy neměli, a čokoládu - tady totiž tortillas de carnaval a chocolate nemají, jen stánky s nejrůznějšími dobrotami.
Zamíříme zpátky ke stánkům, a i když je to tady jiné než na Gran Canarii, možnost vyrobit si masku tu je taky. Kluci se vrhnou do tvoření, já pomáhám a překládám, když něco chtějí. Ve vedlejším stánku pak kluci vytvoří k maskám ještě kravaty a milá slečna klukům vytvoří balónkové kytičky. Standa nakonec kytkou opovrhne a chce meč, tak si o něj říká anglicky. Mezitím tady solidně prší.
Kuba, se kterým jsem byla, když kluci tvořili kravaty, u stánku s auty, pak chce taky kytičku. Poprosíme o kytičku, je spokojený, jenže když vidí, že Standa má meč, chce i meč. Marně se mu snažím vysvětlit, že dva balonky stačí (dostali každý ještě jeden obyč), je naštvaný a na společnou fotku nechce.
Jako bonus mu pak ještě o minutu později, co jsem kluky vyfotila, balonek praskne. Vše je už totálně špatně. Jdeme odložit věci do auta, a protože už neprší, říkám klukům, že se půjdeme podívat aspoň na ten balkónek, o kterém taky všichni mluví.
Je to tady opravdu hezké, krásné výhledy, hezké domečky i uličky, spousta zeleně, úplně jiné klima než na jihu. Mrzí mě, že jsme to nezvládli dřív, tohle město by stálo za procházku. Kluci jsou ale brutálně otravní a mám co dělat, abychom těch 800 m tam a zpátky v klidu zvládli.
Je vidět, že karnevalem místní opravdu žijí. Všechny výlohy, včetně optika, měly za sklem masky, masková byla i výzdoba u lamp, a když jsem viděla, kolik lidí i sem přišlo v maskách, nejen děti, říkala jsem si, jestli fakt chodí celý únor jako maškary anebo jak to teda mají :)
Kešku na místě jsem taky nemohla najít, navíc tam okouněli furt dva lidé, kterým se zřejmě porouchalo auto, tak jsem to vzdala a šli jsme zpátky. K návštěvě se taky doporučuje Jardín Victoria, která je hezká, ale taková umělá. Mi se mnohem víc líbila zahrada před ní, Hijuela del Botanico, kde jsem přes plot zahlédla i rozkvetlý banánovník. Tam bych moc ráda zašla, ale už se stmívalo a kluci neměli náladu.
Letos už to určitě nedáme, ale někdy příště, si Orotavu určitě píšu na svůj to-visit-list.
