Nejprve slíbený výhled z okna. Večer je Pico del Teide zahalena slunečním oparem, včera nebyla skoro vidět, zato dnes ráno byla nádherná.
Vypadá to krásně, ale celkový pohled mi stejně přijde strašidelný, jak jsou ta okna i dole a žádné stěny, nu uznejte:
Pohled na "bazének" zeshora z hotelu:
Dneska mám pohovor, takže nechávám kluky nahoře a jdu do lobby chytat internet, ať mi v pozadí neřvou děti. V lobby se samozřejmě v ten moment svařuje nebo co, mega bordel. Naštěstí chytré technologie blokují šum a oni nesvařují v jednom kuse, tak to zvládneme.
Chystáme si oběd. Kluci byli natěšení na tortilly, až tak, že si sami nakrájeli zeleninku a v podstatě si nachystali celý oběd. Já jsem si udělala jeden ze svých "blemců" - lilek na cibulce a česneku s quinoou, a výborně jsem si pochutnala na teplém jídle.
Odpoledne je díky orientaci pokoje a jediných oken na západ v apartmánu ohromné vedro. Zvedám otrávené kluky, že se půjdeme aspoň na chvilku projít do vedlejší vesnice a dáme pláž. Když vyjdeme, kluci chtějí na hřiště, tak se domluvíme, že si vedle v přírodním bazénku zaplavu.
Bazén je ale mega ledový, je mi zima, i když začnu pár temp, to se obvykle v bazénu zahřeju, ale mi je zima celou dobu. Doufám, že se mi moje rýma a kašel znova nerozjedou, pokašlávám totiž i při plavání. Na jednom konci bazénu je hejno už docela velkých ryb, to mě děsí a radši se k nim nepřibližuju a otáčím se vždy zhruba 3 m od břehu zpět.
Pohled nahoru na serpentiny, pro představu, kudy jezdíme:
Kluci si zvládnou hrát půl hodinky, než vylezu, a pak na ně ještě čekám, protože se od hřiště nemůžou odtrhnout. Pak přichází Standík s výrazem "au" - ručkoval po tyči a praskly mu vzniklé puchýře, jeden fakt dost velký. Tak jdeme na apartmán zalepit ránu.
Kluci se opět zaseknou, že ven už nechtějí, já jsem sice taky taková ospalá, ale nechce se mi trávit den ve vyhřátém apartmánu a tak velím, že ani omylem, že jdem ještě ven. První se chci podívat na blízkou pláž, s myšlenkou, že se projdeme až na konec cesty, ale chlapci rozhodnou, že na pláži zůstáváme, takže za dnešní den ujdeme stěží kilometr v součtu.
Pláž má na místo písku jakýsi místní štěrk, chodí se v tom hůře než v klasickém písku, ale zas to nezalézá úplně všude.
Vojta s Kubou nadšeně objevují mušličky a kromě mušlí i pozůstatky krabů. Standa si čte. Já si chvíli čtu a pak zas zkouším plážové cvičení. Kromě levého bicepsu (který mě sakra pořád bolí!) jsem si natáhla i oblast nad pravým bedrem, snažím se to (dost neúspěšně) protáhnout. Myslím, že po návratu budu potřebovat dovolenou :D
Vracíme se zpátky kvůli hladu, potkáváme další mrtvou krysu a odcházíme ještě před západem Slunce. I tak se nám ale nabídne krásný pohled na zapadající slunce vedle Teide.
