Když přijdeme ke vstupu, pán za přepážkou nás chvíli poslouchá a pak spustí "Ako sa máš?" Kontroluje, odkud jsme, a když říkám, že from Czech Republic, říká, že má ženu Slovenku, a proto umí pár vět slovensky. Prý byli párkrát v Brně, tak mu říkám, že tam žijeme a smějeme se, jak je svět malý. Koukám na jeho jméno Giuseppe, tak se ptám, odkud je on, a on že je prý Ital a žijí tady. Hezké. Všechny nás překvapí, když dostaneme plánek k muzeu v češtině.
Součástí výstavy je i výstava o Polynésii, ale mi se nechtělo tolik utrácet, protože už mi dochází finance, tak jsme si koupili jen základní vstupenku.
Ve velké vitríně je vystavena jedna z lodí Thora Heyerdahla (nebo jukněte na wiki) v životní velikosti, a kousek dál jsou zmenšeniny dalších lodí (Ra, Ra II a Tigris), na kterých se plavil po Atlantiku. Pro mě naprosto fascinující, jak tvořili lodě z rákosu, a hlavně, že na těchto lodích byli třeba 101 dní.
Akce postav si sám pyramidu. Kluci byli překvapení, když zjistili, že nemůžou jen tak dávat kostky na sebe, že najednou nedosáhnou nahoru a kostky jsou taky dost těžké na to, aby s nimi manipuloval jen jeden z nich. Ale společnými silami jsme si poradili :)
Výhled na pyramidy a zdejší zahradu.
Potkali jsme dalšího návštěvníka, který nás doprovázel dlouhou část cesty a s kterým jsme si užili dost srandy. Když kluci viděli další slepice, křičeli: "Další návštěvníci!"
Zajímalo by mě, jestli tohle byl opravdu heřmánek, vonělo to tak :)
"Mléko" z tohoto kaktusu je jedovaté, Guančové jej používali třeba na usmrcení ryb.
Dozveděli jsme se taky, že druhý typ kaktusu, ten "opunciový", napadají broučci cochinilla (Nopálovec karmínový), ze kterých se vyrábí ono známé červené barvivo, používané v potravinářství pod označením E120, ale také v drogerii, při barvení látek, apod. Upozornila jsem kluky, že když si dají nějakou "dobrůtku", jako je třeba ochucený jogurt, dost pravděpodobně s tím baští i barvivo z těchto broučků.
Součástí muzea je i kousek pro děti, výborný nápad, já si aspoň přečetla něco o španělských inkvizitorech. Věděli jste, že Tenerife bylo poslední, které získali? A že Kanárské ostrovy byly významnou zastávkou mezi starým a novým světem po objevení Ameriky? A že až do 19. století byly plné bojů, protože se na mořích plavili piráti a druzí, na jejichž jméno si nevzpomenu, kteří na rozdíl od pirátů měli domov na pevnině, ale taky plundrovali, co mohli?
Masakrální aloe vera, jehož květy, které jsme viděli hlavně loni a které mají délku několika metrů (no dobře, třeba 3), kvetou za 10-15 let růstu květiny a jen jednou za její život.
Dozvídáme se, že borovicové stromy na Kanárských ostrovech mají svoji superschopnost - mají vysokou odolnost proti požárům. Když je strom zasažen lesním požárem, znovu vyrazí nové větve. Borovice se tak adaptovaly zdejšímu velice suchému podnebí. Proto je dost možné, že naše černé ruce z borovic byly z borovic, které byly opravdu zasažené požárem, ale přežily ho.
Osy jednotlivých pyramid mají cosi společného se zimním a letním slunovratem, ale ještě musím dostudovat co, děti mě nenechaly v klidu číst.
Expozice o plastech v oceánu. Ačkoli všechny informace vím, když jsem se na to znovu dívala, bylo mi úplně do breku. Uvědomila jsem si, jaké problémy můžeme řešit za oněch kritických 26 let, a že já už budu ve své druhé polovině života, ale tyhle problémy budou dohánět právě mé děti a jejich děti. Je mi sympatické, že veškerá přírodní muzea tady na Tenerife otázku udržitelnosti řeší (což je trošku v kontrastu oproti tomu, že tu z kohoutku neteče úplně pitná voda) a docela mě to nabíjí v tom, jakým směrem se v životě ubírám a chci ubírat dál.
Později odpoledne se zatáhlo. Sluníčko ale za mraky vytvořilo neskutečnou podívanou, na fotce to není pořádně vidět, jak božský pohled to byl. Stačilo jen být a dívat se.
Překvapilo mě, že pyramidy byly podélného tvaru. Sloužily pro náboženské rituály, tance, zpěvy. Součástí byla i výstava o všemožných pyramidách na světě, je jich celkem 34 a fascinuje mě, jak se po celém světě vytvářely podobné typy staveb.
Pobavilo mě, když jsem v seznamu pyramid uviděla i Monte d'Accoddi ze Sardinie, kde jsme byli v létě. Tak už jich nám zbývá navštívit jen 32 :)
Také jsem nevěděla o tzv. dvojitém západu slunce. Tento jev se dá pozorovat právě tady u pyramid, kdy Slunce zapadne jednou a pak se znovu objeví a zapadne po druhé. Děje se to při letním slunovrat a můžete si zabookovat vstup na tuto podívanou.
Jeden ze symbolů Kanárských ostrovů jsou ještěrky, na které letos máme mimořádné štěstí, loni jsme jich viděli stěží pár, a tady, kde je zřejmě tepleji než na Gran Canaria, pořád něco šustí v křoví.
Součástí komplexu bylo pár jezírek a krásné lekníny.
Nevýhoda tohoto ubytování na východě je ale ta, že díky vysokým horám je slunce schované o hodinu dříve než na západě. V kombinaci s mraky to dělá chladnější počasí už v šest hodin, budeme se muset tomu přizpůsobit. Takže kolem šesté míříme zpátky domů a na druhý den plánuju vyrazit dříve, ať si užijeme sluníčka, které tu bylo celý den, a večer se stejně jako včera schovalo za mraky.