Uvařila jsem oběd, nandala dětem a vyběhla ven. Vítr byl sice silný, ale venku byli lidi, jako by se nechu... nefoukalo, a říkala jsem si, že nakonec to není tak hrozné, že bychom procházku mohli dát. Navíc jsem běžela do Maipés, na které jsem se dívala na mapě a bála jsem se, že nebudou hezké, ale opak byl pravdou!
Po návratu jsem tedy sbalila děti a vyrazili jsme. Procházku jsme výjimečně dali na jeden zátah bez přestávky - vítr opravdu foukal hodně, a tak by na svačinku nebyl příhodný okamžik. Už na začátku nás vítal cardón, vysoký kaktus s jedovatou tekutinou uvnitř, zvanou latex.
Dříve se na těchto pláních prý pěstovala rajčata, a tak je tu třeba zbytek hydrantu anebo najdete zbytky po vedení vody.
Po cestě byla Cueva Honda, jeskyně zapuštěná do země, plná zvířecích kostí, to děti fascinovalo.
Na jednom místě foukalo fakt fest.
Poradila jsem klukům, ať se schovají za zídku.
A pak se schovávali i v průběhu cesty.
Našli jsme i saliny, místo, kde se získávala z mořské vody sůl.
Ke konci už jsem Kubu musela poponést.
Blízko městu jsme pak viděli tyto fascinující domečky přímo u vody.
Po návratu domů jsem viditelně byla v divočině - zůstaly mi rozfoukané vlasy a černé nohy :D
Dnes se měl konat karneval v Candelarii, takže po výletu rychle dokoupíme vodu, najíme se doma a mizíme tam. Ale když dojedeme na místo, ptám se svým zkušeným "Dondé está la carnaval?" a odpověď k mému překvapení přijde, ale ne ta, co čekám. Karneval je kvůli větru zrušený. Kluci jsou zklamaní, Vojta konstatuje, že přece tolik nefouká. Zaparkujem tedy aspoň na workoutovém hřišti, kde já trošku posiluju a kluci blbnou.
