Loučíme se s třetím ubytováním a já fakt s těžkým srdcem. Malá vesnička s milými domácími mi opravdu přirostla k srdci, okolí tady je krásné, řekla bych jedno z nejhezčích z toho, co jsme zatím viděli, ubytování bylo moc příjemné, včetně terásky nahoře... Fakt škoda, že tady bylo plno a mohli jsme tu strávit jen 6 dní. Kluci od pana domácího dostanou na památku jím vlastnoručně chycené mušličky a plyšáka, on byl fakt boží.
Nejdříve jedeme do Ecomusea, kam jsem chtěla jet včera. Už cesta tam je osázená božskými zelenými výhledy a dokonce vidíme kvetoucí žluté květiny, které jsou posázeny po celých přilehlých horách.
Jsem moc ráda, že jsme se tu vypravili, protože nejen, že cesta sem byla pastva pro oči, ale i na místě je to velice hezké, takový malý ráj na zemi. Úplně jsem viděla, jak tam lidi žijou - a pak skutečně i doslova, protože výstava jak venkovní, tak vnitřní, je doplněna o dobová videa. Ve venkovní sekci jsou QR kódy, kde si k danému místu přes odkaz pustíte, jak se sklízelo nebo mlátilo obilí, vevnitř jsou interaktivní expozice třeba s brýlemi, kde se na vše díváte tak říkajíc z "první ruky". Tady se místním muselo žít fakt hezky.
Pak se přesouváme do Mascy, cílem nejedněch tenerifských turistů. Mascu jsem zavrhla poté, co jsem zjistila, že do údolí se skrz věk dětí nedostaneme. Ale pak mi to nedalo a říkala jsem si, když už jsme tady kousek, mohli bychom se tam podívat, z východu už se sem pak nedostaneme.
Dobře, že jsem se odhodlala. Doteď jsem jen vzpomínala, jak jsem na Gran Canarii jezdila úzkými serpentinami, kde jsem se bála o naše životy a prověřovala své řidičské umění na 280 %. Cesta do Mascy mi tyto momenty připomněla - opět úzké cesty, kde se dvě auta vyhnou jen, pokud není zatáčka (i když na GC to byly cesty užší, tam se většinu cesty ani dvě auta vedle sebe nevešla), a zatáčky často cca 170 stupňové. Cestu tam jsem na brzdu nějak utáhla, ale děsila jsem se cesty zpět, protože tohle naše auto má motor fakt slaboulinký.
Přímo u městečka Masca bylo brutálně narváno, tak jsme vyjeli výš, k El Turrónu a šli jsme dolů pěšky. Moc se mi líbila lávka postavená vedle silnice. U lávky bylo i odpočívadlo s pěti palmami, které dělaly velice příjemný stín, a kde byla lavička. Přišlo mi to jako skvělé místo pro obědo-svačinu.
vsuvka: Fotky teda dneska stojí fakt za prd, když jsme byli na oněch místech kolem poledne a pražilo slunko, ale na jejich úpravu fakt nemám morál :(
Když dojdeme do Mascy, uvítá nás náměstíčko s obrovským stromem uprostřed, s kostelíčkem na kraji a taky s žebrákem oblečeným v karnevalovém převleku.
Jdeme až dolů k výstupku Morro Catano. Tam se rozhlédneme, ale je brutální vedro, a tak se zas rychle vracíme výš do stínu. Klukům jsem slíbila něco dobrého, tak si vybírají nanuky, já přikupuju kaktusovou limonádu, kterou na těchto místech nelze vynechat.
Výhledy:
Encanto není jen v Kolumbii :)
Život v tomhle kopcovitém terénu musí být masakr (kolegové ze Štramberku jistě vědí). S klukama jsme funěli do prudkých schodů a já si říkala, že tohle bych několikrát denně asi absolvovat nemusela. Ale zas jim tu hezky kvetou kytičky :)
Už když jsme přicházeli, tak mě rozsáhlý strom zaujal a říkala jsem si, že by se na něj dobře lezlo, ale měla jsem trošku respekt, ať nám zase někdo nevynadá. Když kluci zbystřili, že jiné děti nahoru lezou, tak neodolali :)
Odjíždíme na ubytování. Serpentiny nahoru jsem pronadávala, protože jak jsem čekala, místo, aby počkali ti lidé, kteří jedou zeshora dolů, několikrát jsme museli zastavit my, co jsme jeli nahoru, a to rozjíždění do prudkého kopce v našem autě není žádná sranda. Plus jsem viděla několik lidí, kteří se fakt brutálně na serpentinách báli a nedávali blízkost aut naproti sobě. Prosím vás, pokud se takhle cítíte, tak tam fakt nejezděte :)
Jakmile přijedeme na ubytování, jsem naštvaná hned z kraje, protože pan domácí přichází o 25 minut později než my. Když procházíme komplexem, kluci nadšeně koukají na bazén, na který se těšili (a který jsme nikde jinde neměli), a pan pokrčí rameny, že bazén není v provozu. No a co myslíte, je aspoň tady topinkovač?