Když jsem ráno vstala, uchvátil mě ranní pohled na Teide v mracích (bohužel jsem nestihla cvaknout, dokud koukala i špička).
Na dnešek jsem měla naplánovaný bližší cíl, proto jsem si říkala, že bychom před odjezdem mohli stihnout ještě nějaké koupání. Ale když jsem viděla, jak je dnes zamračeno a fouká, a pak jsem viděla, jak vypadá místní přírodní bazén, říkala jsem si, že dnes asi ne.
Když jsme stoupali vzhůru, bylo zataženo, ale téměř u cíle už jsme vjeli do mraků. Trošku mě polil pot, když jsem zjistila, že Kubovy softshellky nejsou v autě, ale zůstaly na ubytování. Naštěstí i přes to, jak počasí vypadalo, nebyla zima, a tak vyrazil v kraťasech.
U auta jsme potkali první přítulnou kočku, už jsem si říkala, kde všechny ty ostrovní číčy jsou, tady to vůbec není jako vedle, kde jsme pomalu neměli den bez koček.
Vstup do lesa byl opět pohádkový.
Na okamžik dokonce vysvitlo slunko, tak si říkám, že to bude nakonec pohoda. První posezení, u které sbíráme kešku, vypadá jako v ráji. Někdo tam dokonce nechal růžičku.
Kuba našel zajímavý plod, víte, co to je?
Že jsou kluci spokojení se poznalo podle toho, že se hnali ke klackům a mlátili do všeho hlava nehlava. Inu, chlapečci.
Potkali jsme jednu asi studánku, ale voda zase nikde. Všechna koryta, co jsme potkali, jsou tady vyschlá, ještě jsem neviděla tekoucí sladkou vodu.
Všude vévodí oku lahodící zeleň s občasnými liánami a častým mechem. Ten se Kubovi líbil tak moc, že navazoval intimní kontakt :)
Když jsme vystoupali výš, mraky začínaly nabírat na hustotě. Doteď to vypadala jako dobrá sranda, i přes mlžný opar bylo teplo a pohoda, ale najednou začaly padat kapky, tak jsme se schovali pod strom, dali svačinu, a já přemítala, jestli nebude lepší cestu zkrátit. Kluci byli jednoznačně pro.
Vraceli jsme se tedy kousek zpět, abychom odbočili na kratší okruh a já si říkala, co ti kluci s těma dírama furt mají, jakmile někde vidí díru, šup tam s klackem (a nemyslím to jako metaforu!). Anebo aspoň šmírovat, co tam je.
Díky tomu, že jsme si zkrátili cestu, jsme ale viděli nádherné rekreační místo Lomo La Jara. V mapě moc podrobností není, ale je to místo, kde je hromada laviček se stoly, kamenná ohniště, tekoucí voda (!!! jako není to přírodní pramen, ale první tekoucí voda!) a dokonce i vkusné dětské hřiště. Kluci se celkem vyřádili, a já s nimi taky, když jsme zkoušeli, jestli oni tři jsou těžší než já.
Když už oblačnosti ještě více přibývalo, šli jsme po cestě dál. Uviděli jsme vstup do jeskyně, který byl oplocený. Za ním byl další vstup, Kuba se chtěl podívat dovnitř, tak jsem mu dala mobil s baterkou a šel. Jaké bylo překvapení, když vyšel dalším vstupem. A těch vstupů tam nakonec bylo několik, propojené chodbičky, ze kterých sem tam vykoukly nějaké příšerky.
Vedle jeskyně byla také velice hezká lávka a stromy s mnoha liánami.
Celkově můžu říct, ač Anaga byla kouzelná, tenhle malý výlet se mi asi líbil mnohem víc. Potkali jsme o dost méně lidí (myslím, že snad jen 2 skupinky po 2, kluci se ptali "proč tu nikdo není?") a mraky dodaly takovou mrazivou až záhadnou atmosféru. Fakt dobré to bylo. Jen cesta zpátky byla zahalena mlhou až téměř dolů.
 |
| Pozdrav tatínkovi (na přání) :) |
Po návratu jsem si nakonec v přírodním bazénu zaplavala, kupodivu byla voda docela teplá, řekla bych, že teplejší než minule, a odliv způsobil to, že už bazén neplaval v oceánu, naopak se hladina držela hezky pod okrajem. Jen mi bylo nepříjemné, jak už byla skoro tma (slunce sice chvilku svitlo, ale pak zacházelo za mraky), že pod sebe nevidím, nemohla jsem identifikovat, jestli už mám u sebe ryby anebo ne, a tak jsem neplavala až do krajů.