Ráno jsem se naštvala, když mi paní uklízečka vysvětlovala, že koš nám nevymění. Tak nejenom, že tady není ani lednice, uklízečka musí chodit v devět ráno, kdy je v koupelně největší provoz, a uklízí tak, že jediný záchod s umyvadlem je zhruba na hodinu a půl věčně obsazen, ale ještě budu muset kupovat pytlíky do koše, ty brďo, a hledat communal - protože ačkoliv mě na něj odkazovala, tady v ulici popelnice nejsou. Meh!
Kousek od nás jsou hned dva zvířecí parky - velbloudí a opičkový. Jako první volíme ten velbloudí, mapa říká, že v něm je restaurace. Na úvodní stránce webu byly u velbloudového parku taky dost přívětivé ceny, že jsem si říkala, že to bude fajn, že se kluci na velbloudech i povozí.
Cestou se okolní terén začíná zelenat a je to moc příjemné na pohled. Když dorazíme na místo, vítáme stín tvořený místními pergolami. U vstupenek ve mně však hrkne, když zjistím, že jízda na velbloudovi není free, jak deklaroval web, ale pro děti je za 9 € a děti samozřejmě nemůžou jezdit bez doprovodu, pro kterého je jízda za 18 €. Suma sumárum víc jak litr za 20 min zábavy, to si necháme zajít chuť. Platím jen vstup, kluci to trochu těžce nesou, ale se vstupem je i krmení pro zvířátka, což jim trošku povolí úsměvy.
 |
| Potkáváme první banány na stopce, tohle jsou ty červené |
Krmit se odváží jen Vojta, jak jsem čekala. Hrušky, které jsme dostali ke krmení zvířátek, uzobáváme taky. S velbloudy se nakonec kluci můžou aspoň vyfotit a pohladit si je, tak je nakonec spokojenost.
Jen restaurace není úplně restaurace, Camel Park nabízí k občerstvení jen ovoce s džusem a sangriou v ceně ještě dražší vstupenky s jízdou na velbloudech. Mlsně koukám po rodinách, co mají s sebou sendviče a nakrájenou mrkvičku, já spoléhala na to, že alespoň jednou dáme teplý oběd. Koukám do mapy, mezi parky budeme projíždět městečkem, kde nějaké restaurace jsou, tak to balíme u velbloudů, koupíme vytoužené náramky a jedem.
Z restaurace je na výběr sushi bar, mega luxusní argentinská restaurace, kebab&pizza anebo italská restaurace. Volíme Itálii. Kluci chtějí své oblíbené carbonara, z cen se mi i tak ale protáčí panenky, a tak beru jedny sdílené a k tomu jednu sdílenou Margaritu, ačkoliv na pizzu už z principu nemám chuť, jelikož je to další pečivo (které jíme mám pocit, že pořád), ale poměr cena-výkon je nejlepší. Chuťově jsme tedy velice spokojeni, do sytosti by ještě trocha navíc nevadila. Jedeme do druhého parku.
Monkey park je oproti Camel parku úplně jiná liga. Už za vstupem je mini pavilonek s ptáky, kde můžete vstoupit dovnitř a být tak přímo u nich.
Pak procházíme uličkou s krokodýlem a želvami. Krokodýla našel Kuba se slovy: "hele, žralok!" Ještě budeme muset trošku zapracovat na jeho vzdělání.
Další zastávkou je výběh s morčátky. Tolik morčat pohromadě jsem snad v životě neviděla. Vojta vytahuje krmení pro zvířátka a tentokrát se přidává i Kuba, nadšeně pobíhají sem a tam. Dveře vedou mezi výběhy, kde jsou jedna morčata za druhým - až v posledním výběhu najdeme kromě morčat i lemury, jednu opičku, tři leguány a jednu želvu. Vojta běhá a křičí: "Tohle je jako naše Róza!" a "Tohle je jako Miky!" (ve školce mají dvě morčátka) Připomínáme si známá slova jako tortuga a učíme se nové mono a conejillo.
Za výběhy byli volně dva papoušci, ten bílý si roztomile v pařátku držel nějaké zobání, které zobákem chroupal.
A pak jsme viděli hromadu opiček a opic, které jsem ani všechny nefotila.
Konec před zavíračkou jsme trávili v tom nejlepším pavilonu s nejširší škálou zvířat. Vojta volal: "Mami, ta želva dělá procházku!", Kuba sekundoval, když želva nějakou dobu chodila: "Mami, ona má hodně energie!" a nakonec se rozhodli, že budou chodit s želvou a šli za ní jako dva ocásci. Já jsem zas přemýšlela, co je tak uspokojivého na tom krmit zvířátka, když kluci pořád chodili, co ještě můžou zvířátkům dát a jaká byla pak motivace sníst hrušku, když můžou krmit zvířátka ohryzkem!
Zlatý hřeb dne přišel, když jsem šla s Kubou na záchod a viděla jsem, jak pan chovatel dává Aru jedné paní na rameno. Hned jsem volala na Vojtu, jestli chce taky, a ten samozřejmě chtěl. Pan chovatel byl vtipálek, a dal Vojtovi papouška nejprve na čepici :) Já jsem si to teda taky musela vyzkoušet, ale byla jesm o mnoho méně suverénější než Vojta :D Standa s Kubou nechtěli, tak pak Vojta dostal papouška i na rameno. A Kuba pak i přes svůj strach dostal nedobrovolně ptáka na hlavu taky.
Nakonec jsme se znovu koukali cocodrilo a kluci pak po východu chtěli fotku s "dum-dumem" (viz Noc v muzeu).
Protože zavíračka Monkey parku byla už ve čtyři odpoledne, kluci ještě chtěli na pláž a mi se taky nechtělo smrdět na pokoji. Vyjeli jsme tedy na pláž Playa Grande, která byla zhruba v půli naší cesty domů a vypadala zajímavě. Bohužel jsem si na fotce ale nevšimla, že je tam u břehu také dost velkých kamenů, takže se tam klukům nelíbilo. Obrátili jsme to a šli jsme zpátky, že zajedeme jinam.
Popojeli jsme na pláž Playa de la Mareta, která byla o dost klidnější, než pláž předchozí. Taky cesta tam byla opravdu výživná, po odbočení z asfaltu se najednou objevila cesta plná oblázků sem tam se zbytky starého asfaltu. Jsem opravdu ráda, že máme auto půjčené a ne naše vlastní...
Kluci si krásně hráli a já jsem si mezitím stihla dát chvilku plážové jógy. Musím říct, že to není taková sranda, jak to vždycky na všech videích vypadá :D Ale možná hraje roli to, že mě ještě stále bolí bicák na levé ruce a nejen při planku pořád lehce trpím.
Večer jako obvykle jedeme do Lidlu nakoupit, a když přijíždíme, zdá se mi to nějaké podezřelé - parkoviště je úplně prázdné. Lidl je zavřený. Vedlejší obchoďák je taky zavřený. Mercadona je taky zavřená. Chytám lehkou paniku. Koukám do kalendáře, je pátek, ne neděle. Tak si říkám, možná je zavřená jen tahle oblast? Hledám v mapě nejbližší obchod a míříme tam.
Dojedeme k mini marketu, kde mají jen chipsy a podobný sortiment. Těšila jsem se na nějaký čerstvý mléčný výrobek a zeleninu, ale to tam nemají ani z rychlíku. Zkouším blízké HiperDino. Už jsem to trošku čekala a bohužel se má zlověstná představa vyplnila. Tady taky zavřeno. Naděje umírá poslední a jedu k ještě menšímu SuperDino v naději, že je to malý obchod, tak by mohl být otevřený. Ne, taky zavřeno. Přemítám, co máme doma, jestli přežijeme večer, a míříme domů.
Naštěstí se mi ani jeden den nepodařilo nakoupit vždy jen na daný den, takže nám doma zbylo nějaké pečivo, i vody je ještě dost. Večeříme bagety s pestem a arašídy. Zelenina není. Suchých věcí už mám po krk, tak doufám, že zítra otevřeno bude, protože v neděli pro změnu bude zase všechno zavřené..
Večer googlím, a oni tady slaví La Candelaria, Hromnice (ačkoli tady nejsou). Hmmm... Tak pro příště.