Během toho, co jsem plavala, se na terásce objevila nějaká mrtvolka.
Bylo kolem poledne, velice teplo, svítilo sluníčko, a bylo nám tam tak dobře, že se kluci ještě najedli a prošli jsme se se ještě podívat na kraby.
Po cestě nahoru se zastavujeme pro kešku, kterou jsme měli od ubytování kousek, ale byla dostupná jen při výjezdu nahoru, je tam totiž jednosměrka. A z místa je hezký výhled na místní pláž.
Vyjížděli jsme tedy podstatně později, než jsem původně zamýšlela. Dost mě překvapilo, že směrem na jih přibývalo oblačnosti, a když jsme se dostali do Icod de los Vinos, kde stojí starý El Drago Tree, bylo úplně zataženo a celkem zima (a já měla tepláky pro kluky, legíny i tričko s krátkým rukávem pro sebe samozřejmě v kufru, naštěstí mikiny mám pro nás navrchu pořád). Na druhou stranu na procházku ve městě počasí ideální. Kuba usnul v autě a nemůžu najít volné místo, takže zastavuju tam, kde to jde, a dáváme si svačinu u auta na chodníčku.
Namísto placeného parkoviště jsem totiž našla místo, kde se dá parkovat zadarmo, je to hned vedle autobusového nádraží, kam s úlevou běžím na záchod. Během mé štace se prý jedno parkovací místo uvolní, ale hned se zase zaplní. Když se vystřídáme a na záchod jde Helča, vidím pána nastartovat, tak čekám v autě, až vyjede, ale než tam stačím zacouvat, vjede mi tam jiný pán. Protože chceme od auta opravdu odejít, jdu za ním a říkám mu, že tady čekám na místo a chtěla jsem tam jet, tak mi říká "perdon, cinco minutos!", a opravdu, po nějaké chvíli se vrátí a já skutečně zaparkuju. (A nemusím zmiňovat, že pak se uvolní i další místa, sotva je nepotřebujeme.)
Jdeme se projít po městě, cíl je El Drago Tree, něco okolo tisíc let, jak říká wiki, starý strom. Cestou míjíme hezký parčík, kde jsou obrovitánské, řekla bych také velice staré, fíkusy. Když si pomyslím, že fíkus rostl u babičky s dědou doma a pak vidím takovýto kus...
Původně jsem myslela, že budeme muset do parku (placeného), abychom strom viděli, ale viděli jsme ho už z vyhlídky před parkem. Zkonstatovali jsme, že nutně u něj být asi nemusíme, a protože už začínalo být vážně pozdě, napsala jsem domácím, že přijedeme později a vydali jsme se na cestu zpět.
 |
| Když vám někdo nespolupracuje na fotce :D |
Místní květena:
První jsme potřebovali nakoupit a jak jsem byla šťastná, když se na parkovišti před Lidlem zjevil kohout se slepicí. Už jsem se zase cítila "jako doma" - na Gran Canarii se nám to stávalo velice často, že se tito opeřenci promenádovali ve městě.
2 minuty před cílem se Standíkovi zas udělalo nevolno. Tentokrát neměly být na cestě velké serpentiny a tak jsem mu nedávala medicínu ala Kinedril, kterou jsem tady pro tyto účely koupila hned první den po tom, co označkoval El Médano.
Když vystoupíme, brutálně fouká a je opravdu zima. To mě po rozpáleném dni v Mesa del Mar opravdu překvapilo, tak doufám, že to tu nebude standard. Pan domácí říká, že ne, že se to tu hodně střídá.
Ubytování je ale konečně perfektní. Máme pro sebe prakticky celý dům, který je propojený terasou s domácími, kteří bydlí hned vedle. Dvě prostorné ložnice s manželskými postelemi, pokojík s širším jednolůžkem, který dostala Helča, wifi v objektu, hezká kuchyně,dvě koupelny a dva záchody (!!!), terasa vedoucí z kuchyně i terasa nad námi. Hostitelé nám na uvítanou dokonce nechali jednu 8 l vodu a kafe (které jsem si zapomněla koupit). Jediné, co nám tu chybí, je topinkovač :( Standík se tak těšil na Kanáry na topinky a zatím jsme topinkovač neměli ani jednou. Tak zas chystám topinky na pánvi.
 |
| Binec pod terasou :) |