Po včerejším mega výletu se nikomu nikam moc nechtělo. Já jsem ale nechtěla den proflákat a navíc jsem měla plán. A plány, ty se prostě měnit nemají.
Když jsem se v mapě dívala do okolí nejvyšší hory Kanárských ostrovů Pico del Teide, zaujal mě celkem hezký okruh, kde mělo být hodně kamenů, Los Roques de Garcia. Vyhlídku z první ruky na nejvyšší horu jsme si nemohli nechat ujít! A navíc procházka ve 2150 m n. m., to ještě kluci nezažili.
Vyrazili jsme později, než obvykle, a tak mě trošku vyděsilo, když navigace ukazovala dojezd 1:05 h (oproti tomu, že mapy říkaly, že cesta bude trvat 43 min). Ale na místo jsme dojeli ve tři, času jsme měli dost a navíc už nepálilo slunko.
Cesta byla zase klikatá, to je jedna z věcí, která mě na ostrovech baví, jak člověk zkouší své řidičské umění. Po cestě jsme potkali hromadu cyklistů a já jim trochu záviděla tu volnost a vítr v zádech, když sjížděli dolů.
Minuli jsme muzeum Juan Évory, a trošku mě mrzelo, že jsem se doma lépe nepřipravila, muzeum je udělané z domu, kde žil tento pán, poslední žijící v Las Cañadas tradičním zdejším životním stylem.
Mám-li srovnat dnešní výlet se včerejším oblíbeným cílem turistů, je to 100 a 1 dneska a včera. Okruh, který měl něco málo přes 4 km, byl i přes závěrečné stoupání velice pohodový a navíc nabízel fenomenální výhledy na přilehlé hory i nejrozličnější výtvory sopečného původu. Zájemci můžou odtud až na nejvyšší vrchol, z parkoviště je to jen 10,7 km se stoupáním 1564 m :)
Cestou bylo několik kešek a Vojta měl obrovskou radost, když našel první, že nadšeně běhal, kdy bude další. Motivace pro chůzi byla, doplněná o sušené mango a rozinky, to se to najednou šlapalo!
Kuba se chtěl vyfotit na panelu. Za chvilku už tam byli všichni, že chtějí fotku všichni. A že to budou dělat na každém panelu. Naštěstí byly jen dva anebo jsme další neregistrovali :)
"Mamiiii, to vypadá jako pán s telehónem!" (a jako jo, je tam, sice spíš opice než pán, ale telefon v ruce drží!) Od té doby jsme každému kusu skály přiřazovali, jako co vypadá.
Láva typu D, aneb pahoehoe láva.
Na nejvyšší hoře Teide jsem mohla oči nechat. Škoda, že s klukama nemám šanci vystoupat nahoru, lákalo by mě to moc. Tak třeba někdy v budoucnu.
La Catedral. Monumentální kus kamene. A pohled na cestu zpět, trošku vzhůru :)
Hodně mě pobavilo, když jsme šli, a pán naši výpravu komentoval, že tleská, tak jsem si říkala, že měl tleskat spíš včera, dneska to byl velice slaboučký odvárek toho, co jsme zvládli :D
U odbočky s výhledem na La Catedral prosím kolemjdoucí o společnou fotku. Pár se snaží, udělá dokonce několik různých záběrů, ale na tom nejlepším jsme samozřejmě rozmazaní a je ostré pozadí. A to prosím všem dávám vždycky foťák nastavený na auto. Nevadí :)
Toto "svačinové" místo využíváme a dáváme si zaslouženou svačinu, kocháme se výhledem a kluci pokoušejí mojí trpělivost a nervy šplháním na místní kameny. A taky dělají blbiny a tak fotíme blbiny :) Mj. taky potkáváme mladý pár s miminkem v nosítku, které fotím a když se ptám, na jak dlouho tady jsou, říká mladý tatínek, že jeho rodiče si tady koupili dům na stáří. Tak jsem se smála, že jsem na stáří uvažovala o domečku v Beskydech, ale tohle mě teda nenapadlo! Tak nemáte zač, prý je to levnější než garáž v Praze :)
I tady je část azul - modrá hora. Barev je tu celá paleta - od bílé, béžové, přes oranžovou a červenou, modrou, až téměř černou.
Po cestě zpátky kluci perlí. Vojta na Kubu: "Nemůžeš se lidem posmívat, to tě nikdo nebude mít rád!" Kuba: "Prosím tě... Máma mě miluje! Na vždycky!" To víš, že miluju! Prostě bezpodmínečná láska <3
Večerní romantika here:
A na závěr zase mapička: